V obilném poli

ještě dosáhnout na tep havrana

dříve než spatřím let dne

a vystoupit cestou soumraku

na horu světla

a padat pak k nalézání 

za zkamenělé týdny

pro chyby v tichu

trilobity polední

i prach přítomnosti 

propastí, která je tak tělem

 

když svit ve tvých očích 

je přítomen jakoby z dálek

jež nejsou ničím jiným

než Van Goghovy obrazy

a sny přicházející zevnitř 

pak přitisknu ústa ke sklu

políbím to, co nazýváme realita

o níž ale nevíme vůbec nic 

a s pouhým vědomím dotyku 

skloním hlavu ke hvězdám 

neboť vyšly na tvých ňadrech 

i když je ráno 

a zranění holubi 

se mění na šedivé růže 

jen komusi je dát